• Výuka kresby

2) Začínáme kreslit: Účinky perspektivy a visování


Jestli jste se už někdy snažili proniknout do tajů kresby, ať už podle knížek, výukových videí apod., určitě jste narazili na kapitolu perspektivy. Nebudu chodit kolem horké kaše – pochopit perspektivu je důležité, když chcete realisticky kreslit. Proč?

PERSPEKTIVA

Člověk, který nekreslí (nebo obecně nepracuje s obrazovým materiálem), si běžně neuvědomuje to, jak vidí - tj. že vidí perspektivně! Perspektiva je optický jev, který je tak přirozenou součástí našeho života, našeho zraku, že ho prostě nevnímáme. Přijde nám normální, že to, co vidíme v dálce, je menší. Že se dálnice sbíhá. Že když pijeme ranní kávu z hrníčku, tak jeho kruhovitý okraj vidíme jako elipsu. Neuvědomujeme si, jak vidíme. Takže vlastně svým způsobem nevidíme.

Proč je tedy perspektiva tak důležitá, pokud chceme kreslit? Normálně se pohybujeme v trojrozměrném prostoru. To, že prostor vnímáme právě jako prostor a ne jako plochu, je díky tomu, že máme dvě oči v určité vzdálenosti od sebe. Jenže plocha papíru je dvourozměrná. Jak to tedy udělat, abychom vytvořili iluzi prostoru ve dvou rozměrech? Právě tím, že v kresbě napodobíme prostor správným používáním perspektivy.

Pojďme tedy pochopit, jak se perspektiva projevuje:

1) ZMENŠOVÁNÍ: vzdálené objekty se jeví menší než ty, které jsou k nám blízko

2) ZKRACOVÁNÍ: i když jsou mezi věcmi stejné vzdálenosti, jeví se kratší

3) SBÍHÁNÍ LINIÍ: všechno vzájemně rovnoběžné se jeví, že se sbíhá

ZAČNĚTE VIDĚT PERSPEKTIVNĚ!

Zmenšování, zkracování a sbíhání linií můžeme pozorovat neustále – pokud se na to zaměříme. Začněte si uvědomovat, že vidíte perspektivu všude kolem sebe. Trénujte svůj zrak a povědomí o chování perspektivy. Dobře je vidět například na stromořadí, sloupořadí, kolejích, na rovné silnici, na budovách atd. Příkladů je nepřeberně mnoho, protože perspektiva se projevuje úplně na všem! Naučit se perspektivu vidět a vnímat ji je úžasné – objevíte opravdu nový pohled na realitu kolem sebe.

Co Vám může s tréningem pomoci? Jak jsem napsala výše, prostor vnímáme právě jako prostor a ne jako plochu díky tomu, že máme dvě oči. Když chcete vidět lépe, jak se perspektiva chová, zavřete jedno oko. Uvidíte tak svět náhle dvourozměrně a už pro Vás bude snazší se zaměřit na sbíhající se linie a do dálky se zmenšující velikosti.

Pakliže by Vám toto nepomohlo, vezměte do ruky foťák (stačí na mobilu) a vyfoťte si některý z jmenovaných námětů. Foťák je konstruován tak, aby se co nejvíc přiblížil lidskému oku, proto na fotce hned uvidíte, jak perspektiva funguje.

JEŠTĚ TROCHU TERMINOLOGIE

V kreslení a v perspektivě se setkáte s některými novými pojmy. Je dobré nejen vědět, co znamenají, ale naučit se je i používat v praxi. Seznámíme se na začátek se dvěma termíny: horizont a úběžník.

a) HORIZONT:

Všichni asi víme, co znamená slovo horizont. Normálně je jím myšlen předěl mezi zemí a nebem a říká se mu též obzor. Avšak v kresbě není horizont vždy totožný s obzorem. Ve světě kresby je horizont rovina v úrovni našich očí - to si zapamatujte. Proč? Horizont určuje, jestli objekty vidíme z nadhledu nebo pohledu. To je obzvlášť důležité, když volíme kompozici. O horizontu je dále dobré vědět, že se na něm nachází pár důležitých bodů a že se vůči němu všechny linie nějakým způsobem vymezují.

b) ÚBĚŽNÍK:

Úběžník je myšlený bod, v kterém se sbíhají všechny vzájemně rovnoběžné linie objektů a vytvářejí tak dojem hloubky prostoru.

Těchto pár principů a pojmů je v podstatě to jediné, co pro kresbu podle reálné předlohy potřebuje začátečník vědět. Zato je opravdu důležité si je ukotvit a správně pochopit, neboť se s nimi bude kreslíř setkávat nepřetržitě. Pro správné pochopení obecných zákonitostí perspektivy je tedy nutné ještě zdůraznit:

- ze všech tří principů projevu perspektivy (sbíhání, zkracování a zmenšování) je podle mne nejdůležitější sbíhání vzájemně rovnoběžných vztahů – je to něco jako zákon gravitace, který když nedodržíte, je jedno jak krásně vystínovaný obrázek budete mít. Prostě nebude působit reálně.

- u úběžníku je pak důležité říct, že v realitě VŠECHNO(!) vzájemně rovnoběžné má svůj vlastní úběžník – na obrázku vidíte, že každá krabice má pro své stěny dva úběžníky (levý a pravý) a i silnice má svůj. Každé další těleso, které bych přidala a nebylo by rovnoběžné s některým již existujícím, nýbrž by bylo pootočené jiným směrem, mělo by zase svoje úběžníky. Z toho vyplývá, že úběžníků může být nekonečně mnoho (podle toho, kolik těles vstupuje do záběru). Dále pak úběžník nemusí být vždy na horizontu a už vůbec nemusí být součástí záběru.

A JAK SI TO TEDY ZMĚŘIT?

Takže jsme se seznámili se základními principy chování perspektivy a nejspíš se ptáte, co s tím dělat dál dělat. Jsou dvě možné cesty. Můžete používat poznání o perspektivě v kreslení podle reálné předlohy nebo se naučit konstruovanou perspektivu, abyste mohli vytvářet iluzi prostoru svobodně a nezávisle na vnější realitě. My se na začátku naučíme, jak používat perspektivu, když kreslíme podle reálné předlohy. K tomu nám slouží visování.

VISOVÁNÍ

Visování je nejpraktičtější pomůcka, pokud chceme kreslit reálné objekty realisticky a správně. Pomáhá nám k přesnému zjištění, jak se perspektiva chová. Prostě a jednoduše, visováním si perspektivu můžeme „změřit“. Zjišťujeme:

a) proporce kreslených objektů

b) sklon neboli úhel hran, případně osy, které vedou složitějšími objekty (např. lidské tělo)

JAK SI POSTAVIT STOJAN VŮČI MODELU

Když víme, k čemu nám visování slouží, připravíme si stojan a model. Stojan si postavte tak, abyste viděli zároveň na model i na stojan. Stojan by Vám neměl model zakrývat (varianta 1) – protože pak model neuvidíte. Ani byste ho neměli mít od modelu příliš odvrácený (varianta 2), protože pak se špatně přenášejí navisované údaje.

JAK SE POSTAVIT KE STOJANU PŘI VISOVÁNÍ

Správný postoj u stojanu při visování je velice důležitý, abyste měřili správně. Jak na to?

  • ke stojanu se postavte na vzdálenost napnuté paže

  • nohy rozkročte na šířku boků a jednou nohou lehce nakročte směrem ke stojanu

  • zapamatujte si jedno místo, z něhož budete všechny údaje měřit, klidně si udělejte na podlaze značku.

Neznamená to, že byste v průběhu kreslení nesměli polohu měnit. Můžete si přešlapovat, odstupovat apod. Jde jen o to, že kdykoliv budete visovat, musíte vždy ze stejného místa. Proč? Protože když budete visovat z jiného, změní se Vám naměřené údaje, protože perspektiva pracuje neustále.

Pro ověření toho mého tvrzení si můžete vzít opět foťák a vyfotit si námět (třeba knihu) nejdříve z jednoho místa, pak udělat úkrok doleva a vyfotit znovu z druhého místa – když si srovnáte projev perspektivy, uvidíte, že záběry se liší. Stejně tak by se lišilo Vaše měření, pokud byste nedodrželi jedno místo, z něhož vždy visujete a pak by takové měření ztrácelo smysl.

8 ZÁSAD SPRÁVNÉHO VISOVÁNÍ

Jak pokračovat dál, když už jsme si správně stoupli ke stojanu? Visování má několik zásad, které je dobré dodržovat:


1) připravíme si „visovátko“ - rovný, tenký a lehký předmět, ideálně špejli

2) visovátko držíme v absolutně propnuté předpažené paži tak, aby jeho rovina byla rovnoběžná s rovinou našich očí, tzn., že visovátko vůči sobě nepředkláníme ani nepřikláníme, aby nedošlo ke zkreslení visovaných proporcí a úhlů

3) zavřeme oko a předmět pozorujeme pouze jedním okem, čímž docílíme toho, že rázem vidíme svět dvourozměrně a lépe tak jistíme, jak se chová perspektiva

4) navisovaný údaj přeneseme na kresbu pouze pootočením těla v trupu, aby nedocházelo k nepřesnostem. Při přenášení snad ani raději nedýcháme, jakékoliv zachvění ruky se projeví v naměřených údajích jako chyba

5) proporce modelu zjišťujeme tak, že měříme jejich vzájemný poměr – tj.: kolikrát se jeden rozměr vejde do druhého. Např., že šířka : výška = 1 : 1,5. Zjišťování proporcí je orientační – nikdy nenaměříme poměr úplně přesně! Z toho vycházíme a přesné vztahy pak zjišťujeme úhlovým visováním.

6) proporce visujeme tak, že si s se zavřeným okem a v propnuté paži „přiložíme“ špejli jejím horním koncem k místu na modelu, od kterého chceme zjišťovat velikost. Palcem si velikost zafixujeme a porovnáme, kolikrát se vejde do jiné velikosti. Ruku otáčíme pouze v zápěstí, jinak je stále paže napnutá.

7) chceme-li něco nakreslit, určíme si sami, v jaké velikosti to chceme nakreslit. Neznamená to tudíž, že navisované velikosti jsou ty, které přenášíme na kresbu.

8) visováním úhlů zjišťujeme sklon hran modelu, jeho osy a vzájemné vztahy. A to tak, že si visovátko - které stále držíme v natažené paži rovnoběžně s rovinou očí – přiložíme po směru hledaného sklonu reálné hrany. Naměřený sklon si opatrně, aby nám paže neklesla či se nezachvěla, přeneseme ke kresbě

PROČ VISOVAT?

Jak jsem psala v úvodním příspěvku tohoto seriálu - člověk zpočátku "nevidí". Visování Vám poskytuje kontrolní nástroj, o který se můžete opřít od začátku do konce kresby. Kromě toho Vás ale učí opravdu vidět. V tom je podle mne jeho největší přínos pro začínající kreslíře, a proto na něj u v kurzu kladu u začátečníků důraz.

VISOVÁNÍ KROK ZA KROKEM

A nyní je čas si to sami vyzkoušet v praxi :). Prohlédněte si tedy tento obrázkový návod "krok za krokem" pro visování libovolné krabice - tou je taky při nácviku visování vhodné začít. Vlevo na obrázku vidíte "model", vpravo pak papír. Doporučuju si tento tutorial projít aspoň na třech různě natočených krabicích :).

Tak ať Vám nabyté znalosti slouží ve Vašem počínání!

Mějte se krásně,

Vaše

Bára Maštrlová.

PS:

Byť to není z mé vlastní dílny, byť to učí trochu jinak než já a navíc je to anglicky, tak doporučuji ke shlédnutí, protože v principu je to stejné - visování v podání Proka:

#Perspektiva #Horizont #úběžník #Visování

5,584 zobrazení