S perspektivou pro výtvarníky jste se už určitě při svém studiu setkali. Jakpak by ne, ve výtvarné praxi ji člověk využívá velmi často – hodí se Vám k tomu, abyste mohli konstruovat světy podle Vašich představ a fantazie.
Nejvíc ji oceníte v případě, že např. kreslíte komiksy, navrhujete interiéry, domy či výrobky, ale samozřejmě i „jen“ pokud docela obyčejně kreslíte či malujete. Proto ji také najdete komplexně zpracovanou v samostatné kapitole online kurzu.
V tomto příspěvku se podíváme trochu blíž na jednu z nejpoužívanějších konstrukčních metod pro výtvarníky a to na 2-úběžníkovou perspektivu. Ještě před tím si ale dáme malé intro do souvislostí.
7 základních faktů o perspektivě obecně
Dříve, než se seznámíme s „dvouúběžníkovkou“, tak si pojďme zopakovat několik všeobecně známých principů, podle nichž perspektiva funguje:
- Perspektiva je optický jev, který je běžnou součástí toho, jak vidíme svět
- První projev je zmenšování: vzdálené objekty se jeví menší než ty, které jsou k nám blízko
- Druhý projev je zkracování: i když jsou mezi věcmi stejné vzdálenosti, jeví se tyto vzdálenosti kratší
- Třetí projev je sbíhání linií: všechno, co je vzájemně rovnoběžné, se sbíhá
- V perspektivě je pro nás důležitý horizont: rovina v rovni našich očí, která určuje, zda něco vidíme z nadhledu či podhledu
- Další důležitý prvek je úběžník: myšlený bod, v němž se sbíhají všechny vzájemně rovnoběžné linie
- Perspektivu si můžeme buďto navisovat, nebo se jí naučit zkonstruovat nezávisle na reálné předloze
V tomto příspěvku si vyzkoušíte perspektivu zkonstruovat. Ale nepředbíhejme – pro to, abyste mohli z hlavy kreslit, cokoliv Vás napadne, se musíte naučit ovládat všechny tři rozměry prostoru.
Ovládněte 3 rozměry prostoru
Prostor je trojrozměrný. To samozřejmě všichni víme a asi Vás tím moc neokouzlím. Co z toho však vyplývá, když chcete umět kreslit v konstruované lineární perspektivě? Že ony tři rozměry jsou tím kterým typem perspektivy ovlivněny:
3 základní rozměry reality = 3 základní typy perspektivy
Proto je opravdu nutné si uvědomit, že máme hloubku, šířku a výšku věcí (záměrně píšu hloubku a nikoliv délku, protože tak si lépe uvědomíte, jaký má její deformace efekt).
Podle toho, kolik rozměrů je v perspektivě ovlivněno sbíháním do běžníku, lze rozlišit* tyto 3 typy perspektivy:
- hloubka = perspektiva s 1 úběžníkem
- hloubka + šířka = perspektiva se 2 úběžníky
- hloubka + šířka + výška = perspektiva se 3 úběžníky
(* Typů perspektivy pro výtvarníky existuje víc, ale tohle je opravdu celkem dobrá pomůcka, když se seznamujete se základy). Podívejme se tedy blíž na tu se 2 úběžníky.
Perspektiva se 2 úběžníky
Vzniká v situaci, kdy se díváme na objekt tzv. přes roh (proto se jí říká „nárožní“). Sbíhání podléhá hloubka a šířka objektu, a proto má dva úběžníky. Výšky, neboli vertikály objektu se nikde nesbíhají.
Do úběžníku 1 se sbíhají všechny šířky, do úběžníku 2 všechny hloubky. Svislé hrany zůstávají svislé. Při této perspektivě nevidíme žádnou stěnu objektu průčelně, protože se všechny opticky deformují → zkracují a zkosují.
Kde uvidíte perspektivu se dvěma úběžníky? Jelikož byla pro umění objevena v 18.století (snahy o její matematické zpřesnění sahají však do dob mnohem dřívějších), proto i od té doby se s ní ve výtvarných dílech můžete začít setkávat.
Protože pro studium perspektivy v kresbě považuji za jednoho největších géniů M. C. Eschera, přikládám ukázku dvouúběžníkovky v jeho díle:
Všimněte si, že úběžníky leží mimo obraz – je to velice častý jev a i Vy, když budete 2- úběžníkovou perspektivu kreslit, mějte na paměti, že je lepší mít úběžníky od sebe spíš dál, protože když budou moc blízko sebe, nebude kresba vypadat reálně.
V reálném světě je to pak nejběžnější typ perspektivy, který kolem sebe uvidíte:
A teď trénink: Kniha ve 2-úběžníkové perspektivě
Tak a nyní si pojďte zažít výše popsané kreslením :). Snad Vám k tomu pomůže i tento 12-krokový tutoriál na knihu ve 2-úběžníkové perspektivě. Pojďte se u něj zapotit tak jako moji studenti online i offline kurzů.
1) narýsujte si horizont do horní třetiny formátu (tzn. budeme mít v záběru dominantnější nadhled). Na jeho okraje si místěte si dva úběžníky Ú1 a Ú2, ale nechte po obou stranách trošku místa, abychom mohli rozvinout závěrečnou kompozici. Z úběžníků narýsujte obdélník.
2) z obdélníkového půdorysu vytáhněte vzhůru vertikály, které v libovolné výšce (odhadněte z obrázku) ukončete horní plochou – takto jste získali kvádr, z něhož “vyříznete” v dalších krocích knihu.
3) na levé boční stěně (viz obrázek) najděte úhlopříčkami její střed a vztyčte na ploše kolmici.
4) nejprve si nakreslete na přední ploše tvar rozevřených stránek (nakreslete ho v rovinkách, usnadní Vám to přenos).
Vždy, když se láme tvar, udělejte si značku – to budou první přenosové body. Ze značek dál vztyčte miniaturní kolmice vůči původní ploše v místech, kde to je nutné – jsou-li místa, kde se tvar rozevřených stránek dotýká původního kvádru, logicky nic nevztyčujte.
Tam, kde kolmice protnou původní plochu, budou druhé přenosové body. Natáhněte pomocné linie z prvních i linie z druhých přenosových bodů do úběžníku Ú2.
Tam, kde tyto linie vedené z druhých přenosových bodů protnou zadní hranu kvádru, budou třetí přenosové body. Z nich spusťte miniaturní kolmice dolů tak, aby protly linie vedené z prvních přenosových bodů.
A tadá! Takto jste přenesli tvar rozevřených stránek na vzdálenější plochu kvádru.
5) Společně se stránkami si nakreslete i tvar vazby, do níž jsou stránky uchycené. To můžete udělat buď od oka, nebo na to jít přes úhlopříčky.
V takovém případě začnete tím, že si určíte nejprve bod, kde chcete, aby vazba začínala. Z něj vztyčíte kolmici.
Ve středové kolmici kvádru najdete pravítkem střed (protože na vertikály perspektiva nemá vliv, tak polovinu najdete normálně matematicky). Z horního konce přední vertikály přes střed vedete pomocnou linii. V bodě, kde protne základnu kvádru, najdete perspektivně zkrácenou velikost přední poloviny vazby.
6) Předchozí úhlopříčná konstrukce nám pomůže i k nalezení středu horní plochy kvádru (myšleno té původní plochy, z níž jsme vykrajovali stránky knihy).
Z vrcholů konstrukce natáhněte pomocné linie do Ú2. V bodech, kde protnou zadní hranu horní plochy, najdete přední body přenesené dozadu. Spojení předních a zadních bodů úhlopříčkami najdete střed plochy.
7) teď knize zkosíme hrany, protože to bude vypadat podstatně přirozeněji.
Nejprve zkoste tu hranu, která je k nám nejblíž – tj. k nám nejbližší roh. Z jeho nového horního vrcholu pomocí Ú2 přeneste zkosení na vzdálenější stranu, kde takto najdete druhý vrchol a od něj zkosíte k základně kvádru i druhý roh. Toto zkosení je třeba přenést i na opačnou stranu knihy – k tomu použijeme úhlopříčky.
Nejdříve z nového vrcholu přední hrany zkosení vytáhněte linii do Ú1. Tam, kde se protne se středovou svislicí, bude bod, z něhož povedete linii do Ú2. A když pak z původního středu kvádru (ten, co jsme našli v kroku 6) spustíte kolmici, tak tam, kde se protne s linií, bude snížený střed. Ten spojíte diagonálně s novým vrcholem a přenesete dozadu. V průsečíku této diagonály se zadní hranou knihy najdeme vrchol zkoseného rohu na druhé straně. Z něj pak s pomocí Ú2 přenesete pomocnou linií tento údaj dopředu po hraně knihy a získáte tak poslední vrchol zkosených stran.
6) nyní odgumujte pomocné konstrukce a dokreslete prohnutí stránek i zespodu – to se musí chovat logicky souvisle s dějem horních křivek tvaru.
7) dál pomocí úběžníků sestrojte pevný přebal knihy – ten je také kvádr, akorát velmi tenký.
Také bude vypadat velmi hezky, když přebal velikostí přesáhne stránky. Pro správné přesahy se nebojte si zlehka dokreslit informace i tam, kde nejsou vidět, abyste věděli, že máte vazbu správně odsazenou. A samozřejmě nezapomeňte prohnout hřbet přebalu podle tvaru vazby..
10) teď konečně může začít legrace, kdy uděláte z kvádru knihu!
Samozřejmě začněte stránkami – ty se musí sbíhat adekvátně do úběžníků. Zároveň se nekreslí každá stránka zvlášť, ale jen náznaky. Důležitá je hra s přítlakem na tužku, kde se nebojte použít cit a zaexperimentovat si s dynamikou. Mezi stránkami jsou místa, kde od sebe hmota stran odsedá víc než jinde atd.
Dost parády lze zařídit i se záložkou, což je pouze opět kvádr, jenž jde do perspektivy.
11) můžete knihu dle libosti vystínovat a pohrát si s ní, dokud nebudete s přesvědčivostí nové reality spokojení.
12) …a jestli chcete, můžete ke knize dodělat celé prostředí. Pokud jste dávali pozor a poctivě trénovali, vše, co je zde nakreslené, zvládnete už bez nápovědy!
Věřím, že se Vám tento tutoriál bude hodit. Je to jeden z tutoriálů z 12. kapitoly Perspektivy pro výtvarníky Online kurzu, ale byť patří k jednodušším, tak má své nástrahy. Doufám, že Vás bavilo se jimi prokousávat.
Klidně se pochlubte svým výsledkem na Instagramu či Facebooku, kde nezapomeňte Výuku kresby zmínit nebo označit #vyukakresby :).
Mějte se kresleně!
Bára Maštrlová
