O Míše Chmelíkové, studentce víkendového kurzu a jejím prvním velkém díle jsme si psali zde. V tomto příspěvku se Vám chci pochlubit jejím dalším krásným projektem.
Ten sice ještě není hotový, ale i přesto stojí za to ho prezentovat a nechat Vás nahlédnout za oponu toho, jak taková věc vzniká. Třeba Vás to inspiruje si také zrealizovat nějaký Váš kreslířský sen.
Jak nevyčerpat svého renesančního ducha
Míša je renesanční člověk. Vedle práce statičky se věnuje sportu, vyřezávání ze dřeva, cyklistice, focení, kresbě a ornitologii (což je jen výčet toho, co vím). Pokud byste se jí ptali, jak to všechno stíhá, nejspíš by Vám se smíchem odpověděla, že nestíhá :). Což však její chuť do všech těch aktivit spíš násobí.
Samozřejmě, že pro člověka tak překypujícího nápady a kreativitou může být zaujetí pro věc zahlcující a případné nedokončování příliš mnoha rozpracovaných projektů může vést k frustraci a pocitu zmaru. Tím spíš je tedy dobré, aby se člověk naučil dát svým vizím řád, protože jinak spousta onoho krásného zápalu vyhoří vniveč.
Nastavení „jízdního řádu“ projektu
Z prvního projektu knihy pro synovce byla už Míša poučená, jak si udělat strukturu pro to, co chystá. A že to není malý projekt – rozhodla se totiž skloubit několik svých vášní dohromady a vytvořit ornitologický atlas druhů „městského“ ptactva, tj. ptáčků, kteří se vyskytují v našich městech a parcích. Tato skupina čítá přes 100 druhů!
Jen nakreslit takový objem ptáčků bude práce na mnoho let (když člověk chodí do práce, bohužel to tak opravdu je). Je tedy nasnadě vytvořit si nějaký „jízdní řád“ projektu, aby se měla autorka čeho držet a neztratila se v nekonečném množství možných variant, které by se jí jinak během realizace neustále nabízely a odváděly tak její pozornost.
Opět jsme tedy využily jednoduchou osu Vize -> Koncepce -> Osnova -> Realizace -> Finále a to následujícím způsobem:
1. Vize – chci vytvořit atlas ptačích druhů
2. Koncepce – chci, aby atlas byla brožura (možná i pdf k šíření, aby si ho lidi mohli vytisknout a používat). Chci, aby ptáčci byli kreslení, aby tam byl název, období výskytu, hlavní znaky atd. a především fonogramy zpěvu, které si půjde nějak pustit.
3. Osnova – najdu styl, v němž ptáčky budu kreslit. Dál si zkusím co nejpřesněji nasázet jednoho takového ptáčka do v podstatě finální podoby. Tím zjistím časovou náročnost a všechny dílčí nástrahy a odstraním případné zádrhele v procesu.
4. Realizace – zde přichází ke slovu disciplína & pevná vůle – prostě to musím nakreslit. Naštěstí ale už vím, co a proč dělám, takže se nezasekávám a užívám si, jak se dílo rozrůstá.
5. Finále – sazba atlasu a finální tisk/ nebo vydání online.
Pojďte se podívat blíž, jak vypadaly ty fáze procesu, jež jsme dosud stihly.
Hledání stylu ptáčků
Míši prvotní představa byla, že by byli ptáčci kreslení akvarelem a tenkým fixem. Mne takový způsob přišel nevděčný, protože stačí, aby se člověk trochu sekl v odstínu a už s tím nehne. Hrozilo by, že by musela Míša kreslit jednu kresbu víckrát (což by v tom množství ptáčků bylo peklo).
Navíc jí vrtaly hlavou i jiné techniky. A protože co si člověk nevyzkouší, neví, tak jsme šly a všechny varianty, které se jí nabízely, jsme vyzkoušely prakticky.
Takto postupně prošla akvarelem s fixem (a to dvěma rozdílnými způsoby – a) nejprve fix, potom akvarel, b) nejprve akvarel, na to fix), suchým pastelem, pastelkou, tužkou a kombinací tužky s pastelkou.
Nejvíce se nám oběma líbila tužka s pastelkou, ale mé výhrady směřovaly opět k tomu, že stačí, aby se někde netrefila při vybarvování a může to kreslit celé znovu.
Nabídla jsem jí, že ji seznámím ještě s další možností a to naskenovat kresbu v tužce, to postprodukovat a vybarvit na počítači.
Míša si takový postup vyzkoušela, ale nesedělo jí to. Přece jen práce s prolínám barevných vrstev je pro photoshopového začátečníka příliš velké sousto.
Takže jsem navrhla další možnost, která mi přišla skvělou kombinací analogu a digitálu – zpostprodukovaný sken kresby vytisknout na papír na kreslení a to pak vybarvit pastelkami. Když se totiž člověk netrefí, prostě to vytiskne z původního zdroje a nemusí znovu kreslit celého ptáčka.
Tato cesta se nakonec ukázala, že Míše nejvíc sedí a je k tomu i efektivní. Takže se Míša směle pustila do kreslení ptáčků tužkou. Nejprve si dva vyzkoušela „pod dohledem“, aby se ubezpečila, že to dělá správně a další si už kreslí sama doma po vlastní ose.
Výsledek se rýsuje, chci říct kreslí
Když měla Míša už pevně uchopený styl kresby ptáčků, zbývalo si ještě vyzkoušet nasázet vizi toho, jak bude dvoustrana s konkrétními informacemi o ptáčkovi vypadat.
Hledání správného fontu, poměru vizuálních hmot a co za informace nechat a co vypustit, to vše Míše zabralo nemálo týdnů zkoušení, přemýšlení a konzultování. Stálo to však za to, podařilo se jí najít skvělou souhru vzhledu i informací. Jen posuďte sami :).
Míša takto bude procesovat další ptáčky ještě nějaký ten pátek, ale jelikož už ví, jak na to, může to pro ni být dlouhodobě projekt, k němuž si může jednou týdně na dvě hodiny sednout, zakreslit si a odpočinout a bude v něm stále nacházet radost i smysl.
Nám nezbývá, než jí držet palce, aby ji to i přes obrovitost projektu stále bavilo. Zvládne-li to, předá tak českým profesionálním i amatérským ornitologům dílo, které se opravdu jen tak nevidí!
Mějte se kresleně!
Bára Maštrlová
