• Výuka kresby

5) Začínáme kreslit: Jak popsat tvar


V rámci tohoto seriálu jsme si vysvětlili, že je rozdíl mezi tím, jak vyjádřit rovnou plochu a oblou plochu (viz Tvarosloví reality) a že k tomu, abyste to byli schopni nějak uchopit kresbou, máte základní tři nástroje - linku, stín a šraf. Než si ale prozradíme, v čem spočívá onen základní rozdíl mezi rovinou a oblinou, pojďme si sjednotit slovníček pojmů, abychom věděli, co se vlastně děje na scéně, kterou chcete kreslit.

CO SE DĚJE NA SCÉNĚ

Prohlédněte si, z jakých prvků se skládá dobře a plasticky přesvědčivě nasvícená situace:

Čím jsou jednotlivé prvky charakteristické?

Odlesk = nejsvětlejší místo na předmětu. To, jestli bude mít předmět výrazný odlesk, či nikoliv, je dáno materiálem. Matný materiál bude mít odlesk minimální, lesklý materiál naopak výrazný a zářivý.

Světlo = nachází se na osvětlené straně předmětu. Ale není nejsvětlejším místem, tím je odlesk. Na to si při stínování dávejte pozor.

Vlastní stín = nejtmavší část na předmětu, která se nalézá na jeho neosvětlené části. Má i své jádro a to je zpravidla ještě tmavší než zbytek vlastního stínu. Vlastní stín je vždycky redukcí tvaru, který popisuje.

Polostín = přechod mezi vlastním stínem a světlem, tvarově je pak rozšířením vlastního stínu.

Odražené světlo = „světlo ve stínu“, vzniká odrazem od světlé podložky či přisvícením scény odrazkou a je velice efektní pro zvýraznění plastičnosti. Intenzitu odraženého světla vypozorujte v komparaci k soatním intenzitám scény - neboli ptejte se, vůči kterému místu na scéně je světlejší a vůči kterému tmavší.

Vržený stín = stín vržený předmětem, proto vychází z jeho tvaru. Podléhá však zákonům perspektivy stínu.

Akcent = nejtmavší místo vrženého stínu nacházející se v místě styku předmětu s podložkou těsně u hrany objektu, dává předmětu dojem tíhy a usazenosti v prostoru.

A JAK TEDY POPSAT TVAR?

Tak a teď, když jsme si sjednotili pojmy, se tedy můžete konečně seznámit s principy, jak docílit iluze plastického tvaru v kresbě. A proč je dobré znát je i teoreticky a ne se je pouze snažit vykoukat z reálné situace při kreslení? Protože málokdy máte při práci natolik ideální a stabilní světelné podmínky, aby Vám stačily ke ztvárnění optimálně přesvědčivého výsledku.

V podstatě lze říct, že existují 2 hlavní způsoby, jak docílit iluze plastičnosti tvaru a je dobré umět je oba používat jak zvlášť, tak v kombinaci:

a) plastické stínování (vlevo)

b) objemové šrafování (vpravo)

a) JAK POPSAT TVAR SVĚTLEM A STÍNEM?

Hlavní rozdíl je prostý a spočívá v tom, jak se při optimálním nasvícení bude šířit světlo po rovné ploše a jak po oblé:

- na rovné ploše se šíří od hrany od nejtmavší intenzity po nejsvětlejší v takzvaném gradientu

- na oblém tvaru nejtmavší intenzita stínu leží na tvaru samotném a nikoliv na hraně objektu

V podstatě celá situace chování světla a stínu záleží na svícení. Abyste docílili plastického nasvícení tělesa, tak asi největší roli ze všech vlastností světla a svícení hraje směr svícení - nejvíc ze všech vlastností ovlivňuje to, jak plasticky bude tvar působit. Pokud totiž zvolíme nevhodný směr nasvícení tvaru, můžeme i sebeoblejší tvar „zabít“ a prostě bude vypadat „placatě“, i když není. Ke svícení můžeme použít jak přirozený či umělý zdroj, můžeme si pomáhat odrazkami, můžeme si hrát s regulací množství světla. Ale směr svícení bude vždycky nejdominantněji rozhodovat, jak se bude chovat vlastní stín na tělese.

Směr světla modeluje tvar a může tak činit buďto přesvědčivě, nebo nikoliv. Na druhou stranu dobré pochopení výhod a nevýhod různých směrů svícení Vám může dát do rukou cenný a efektivní nástroj pro vytváření nálad a atmosfér dle libosti. Proto si dobře prohlédněte následující tabulku základních směrů svícení a zkuste sami zvážit, který směr svícení Vás nejvíc přesvědčuje o tom, že válec je oblého tvaru ,-).

JAK NA VLASTNÍ STÍN

Jak už bylo řečeno, stín vlastní je to, co nám pomáhá definovat plasticitu tělesa. Tím, že těleso správně nasvítíme a odsadíme tak vlastní stín od obrysu, dáme pozorovateli jasně najevo, že těleso není "placaté" - na placce se totiž opravdu výjimečně kumuluje flek stínu uprostřed plochy (teoreticky to možné je, ale není to úplně standartní situace a už vůbec nepomáhá popisovat tvar).

Důležité je si říct, že vlastní stín je vždycky redukcí tvaru, který popisuje. Co to znamená? Podívejte se na následující obrázek a všimněte si, že např. na vyobrazené kouli má vlastní stín elipsovitý tvar.

Abyste tomu ještě lépe porozuměli, podívejte se na dalším obrázku na ukázku toho, jaký tvar bude mít stín vlastní na jednoduchých tvarech při optimálně plastickém svícení hlavním zdrojem zleva a s odraženým světlem zprava. Princip je jednoduchý - tvar vlastního stínu je vždycky zjednodušením tvaru objektu, pouze musíte zohlednit, jak se na něm projevuje perspektiva. V praxi to znamená následující: na válci se stín chová jako obdélník, na kouli jako elipsa, na kuželu jako trojúhelník atd.

Všimněte si také toho, že když se z jednoduchých tvarů začnou skládat složitější objekty, jako například sklenička, figurka či přesýpací hodiny, tak vlastní stíny jednotlivých základních tvarů, z nichž je objekt poskládaný, se na sebe plynule napojují podél celého objektu.

Tento princip chování vlastního stínu na objektu je užitečnou pomůckou z několika důvodů:

-> při kreslení ho snadno a rychle umístíte na objekt

-> velice rychle docílíte toho, že tvar bude vypadat plasticky

-> pomůže Vám definovat plasticitu objektu i v situaci, kdy nemáte úplně ideální světelné podmínky

b) JAK POPSAT TVAR OBJEMOVÝM ŠRAFEM?

Coby druhou variantu, jak popsat tvar, jsme si řekli objemové šrafování. Jeho základní princip spočívá v otázce:

„Co o tvaru víme/ jak můžeme tvar popsat?“

Ve své podstatě existuje nekonečně mnoho směrů linek, které můžou tvar popsat (stačí, když se podíváte třeba na obrázek klubíčka, který jsem sem proto dala – můžete vlákno namotat jakýmkoliv směrem po tvaru klubka a všechny směry stále budou popisovat jeho základní tvar, tj. kouli).

Abyste se v tom však na začátek vyznali, tak si pro popis tvaru vybereme ty nejspecifičtější dva směry linek – svislý a vodorovný. Ty se v závislosti na tvaru a jeho pozici v prostoru (tj. perspektivě) budou deformovat. Prohlédněte si následující obrázek:

- jak můžeme popsat rovnou plochu? Tak, že šrafem řekneme, že je rovná svisle a také, že je rovná vodorovně. Co se stane, když rovnou plochu zatočím do válce? Jak můžu válec popsat? Linky co byly svislé, zůstávají svislé, ale ty, jež byly vodorovné, se začnou chovat jako elipsy!

Jak se budou dva nejspecifičtější směry linek chovat na základních a jednoduchých tvarech? Podívejte se na ukázku:

Tréning objemového šrafování chce mnoho praxe, někomu to půjde lépe, někomu hůře. Co Vám však může pomoci, je studium perspektivy + starých mistrů a obzvláště grafik. Ve spoustě grafických technik se totiž tvar nedá vyjádřit jinak, než právě objemovým šrafováním. Za prohlédnutí stojí např. Van Gogh, Albrecht Dürer, Rembrandt, „náš“ Oldřich Kulhánek (autor českých bankovek). Na zvětšeném detailu staré dvacetikorunové bankovky skvěle vidíte, že panu Kulhánkovi opravdu mnohdy stačí dva směry objemového šrafu k tomu, aby vystihl i tak složitý námět, jakým je portrét.

A abych Vás ještě trochu namotivovala k experimentování a poznávání efektů objemového šrafování a zároveň ubezpečila o tom, že jednoduché základní tvary se skrývají v mnoha běžných předmětech kolem nás, podívejte se na následující obrázek. Jistě si sami dokážete doplnit i jiné prosté tvary :).

V příštím díle prozradíme, jak na stín vržený.

Do té doby krásné dni!

Vaše

Bára Maštrlová.

#stínování #světloastín #Jakpopsattvar #prvkysvětelnésituace

1,633 zobrazení