• Výuka kresby

2) Motivace & kreslení: Chcete kreslit, ale bojíte se, že na to nemáte? Seznamte se se svým stra


Minule jsme si řekli pár slov o tom, jak je důležité mít ujasněnou motivaci, když chceme začít kreslit. Pokud v otázce motivace máte jasno, tak super. Může Vám ale stát v cestě jiná překážka a tou je velice často strach. A kdo se bojí, nesmí do lesa, nebo v tomto případě ke stojanu! „Čeho se lze u kreslení bát? Vždyť to je směšné!“ může Vás napadnout. No, pokud patříte k těm šťastlivcům, kteří se prostě nebojí, gratuluji. Avšak s těmi z Vás, kdo máte problémy se sebepodceňováním, se pojďme podívat na jeho nejčastější zdroje v kreslení a na to, jak je řešit:

1) Strach, že to nezvládnete, protože „já ale nejsem přece žádný umělec“

Pokud se už na začátku snažíte takhle „diskvalifikovat ze soutěže“ na základě toho, že se budete srovnávat s lidmi, kteří se tvorbě věnují prostě pouze o pár let déle než Vy, zbytečně se budete frustrovat zkresleným úhlem pohledu. Tento strach můžete snadno zahnat, když se vrátíte k tématu motivace a zeptáte se sami sebe: „A chci být vlastně umělec?“ Tuto otázku můžete rozvádět dál: „A jaký typ umělce chci být?“ A tak dál. Pokud tato technika nepomůže zahnat Vaše obavy, že Vy přece nejste umělec a tudíž nemáte nárok naučit se dobře kreslit a svobodně tvořit, pak si zkuste uvědomit, že žádný opravdu dobrý umělec na začátku neměl nic víc, než touhu a odhodlání tvořit. A i když je k umění zapotřebí talent, tak ten sám o sobě za ty úspěšné umělce práci neudělal.

2) Strach začít, protože „já to stejně nedokončím“

Možná sami sebe považujete za člověka, který neumí dotahovat věci do konce. Třeba se Vám to párkrát v různých oblastech života stalo a Vy jste si zvykli na sebe takto pohlížet preventivně, abyste se vyhnuli opětovnému zklamání ze sebe. Ale pozor – toto je velké alibi, které může fungovat jako krátkodobé anestetikum, ale dlouhodobě Vám útěchu nepřinese. Pokud chcete začít kreslit a z tohoto strachu to stále ještě odkládáte, tak prostě začněte. Prostě to udělejte, moc nad tím nepřemýšlejte a tento svůj strach překročte jako rozblácenou kaluž, do které se nechce namočit. Protože nikde není psáno, že Vás kreslení musí bavit. Pokud Vás to naplňovat nebude, vždycky toho můžete s klidným svědomím nechat a vyzkoušet něco jiného. Přijměte zodpovědnost za své sny a cíle, nikdo jiný je za Vás nezrealizuje.

3) Strach, že nemáte fantazii nebo že nebudete mít inspiraci

Každý člověk má fantazii, akorát jí má rozvinutou v jiné oblasti. Někdo v umění, někdo ve vaření, atd. Důležité na tom však je, že inspiraci a fantazii lze rozvíjet! V podstatě se tak děje samo, když kreslíte. Je dobré se taky zamyslet nad tím, co sami pro sebe označujete za fantazii – jsou to pro Vás snové surrealistické scenérie? A pokud ano, je toto opravdu to, co byste chtěli kreslit? Pakliže ano, pak to rozvíjejte. A jestli ne a raději byste kreslili zátiší, pak vězte, že i na toto téma je fantazie zapotřebí. Moje rada zní: kreslete to, co máte rádi – začněte si všímat, co se Vám líbí v umění i ve Vašem konkrétním, jedinečném životě. Zapisujte si to, ukládejte to do paměti, skicujte si, opakovaně se k tomu vracejte a rozvíjejte své nápady. Uvidíte, že budete mít stále na čem pracovat.

4) Strach z prázdného papíru

Možná se už na začátku bojíte, že to zkazíte a/nebo že to nebude tak krásné a dokonalé, jak byste si představovali. Zamyslete se – tento strach pramení nejspíš ze srovnávání se. S kým se srovnáváte a proč? A je to realistické, mít od sebe taková očekávání? Na jednu stranu je dobré mít vzory a oblíbené umělce a díla, ale nemělo by Vás to paralyzovat tak moc, že neuděláte ani čárku.

Mám pro Vás dvě rady, které na mne osobně fungují:

  • Nesrovnávejte se s ostatními umělci, od nich se pouze inspirujte. Srovnávejte se sami se sebou – kde jsem byl/a před lety a kde jsem dnes? Co všechno už jsem se naučil/a! Pochvalte se – i třeba za to, že jste se rozhodli začít, před lety byste se možná ani neodvážili.

  • Kreslení není zrovna obor chirurgie, nezávisí na něm osudy lidských životů – nebojte se uvolnit!

5) Strach ze soudu ostatních

Možná se bojíte toho, co na Vaše kresby řekne pro Vás důležitý člověk. Ano, člověk raději dělá to, za co je přijímán a chválen, to je fakt. Ale vždy, když Vás někdo kritizuje, zamyslete se nad tím, jaká jsou jeho východiska a zkušenosti. Možná je to člověk, který v životě nekreslil a neumí tudíž docenit, jakou to dá práci. Nebo je to milovník umění a může se mu nelíbit každá kresba, která není podle jeho kritérií „správně“. Každý dělá, co umí. Stejně tak Vy. Naučte se přijímat zpětnou vazbu konstruktivně a objektivně a rozlišovat, kdy je kritika opodstatněná, protože Vám třeba nefunguje na kresbě správně perspektiva, a kdy je neopodstatněná, protože kritik očekával fotorealismus, zatímco Vy jste se rozhodli dělat třeba abstrakci.

Seznamte se se svými strachy a zhodnoťte jejich reálnost

Strachů existuje jistě mnohem víc. Zkuste si pojmenovat ty své (ideálně zapsat). Nemusíte to ani nikomu říkat, pokud vyloženě nechcete. Je to cvičení pro Vás, jak se seznámit se svým strachem. A věřte, že je dobré se s ním seznámit, protože pak se s ním můžete naučit pracovat a také spolupracovat. Je to lepší cesta, než se ho snažit úplně zbavit, protože dobře transformovaný Vás může mnohému naučit.

Je docela funkční zapsat si svůj strach v momentě, kdy se Vám zrovna děje, v tu chvíli, kdy je největší. Klidně se rozepište do detailu, čeho se bojíte. Vůbec neřešte jeho reálnost, strach je vždycky iracionální. Důležité však je, abyste se na svůj strach podívali později s odstupem v době, kdy se Vám neděje a teprve tehdy zhodnotili jeho reálnost, opodstatněnost a planost.

Například, když sedíte před prázdným papírem a chcete strašně moc vymyslet něco úžasného, co by stálo za to nakreslit. Najednou zjistíte, že Vás paralizuje strach, že nemáte fantazii. V tu chvíli si to prostě zapište (klidně na ten prázdný papír, co jste na něj chtěli kreslit). Když se k tomu za čas vrátíte, zkuste si vzpomenout na poslední situaci, v níž jste museli svou fantazii a kreativitu uplatnit – třeba když jste museli uvařit večeři z posledních surovin, co doma zbyly a přesto jste si poradili a vykouzlili skvělé jídlo. Vy že nemáte fantazii? Možná ji pouze neaplikujete v kreslení. Tak to zkuste!

Osobně si myslím, že nějakému tomu strachu v jistých fázích svého uměleckého vývoje musí čelit každý umělec. Já se s klidem přiznám ke strachům z prázdného papíru a ze soudu ostatních, kterým jsem v průběhu let čelila. Zpracovat si svoje strachy je důležité a hlavně skvělé, protože se jich pak už člověk nemusí bát, neovládají ho a může se svobodněji pohybovat v jedné z nejsvobodnějších oblastí na světě - ve vlastní tvorbě :).

Příště: Jak při kreslení zůstat nohama na zemi, abyste došli k cíli

Mějte se hezky a nebojte se svých strachů, ale pracujte s nimi!

Vaše

Bára Maštrlová.

#Motivace #strachkreslit

442 zobrazení