Anotace lekcí
- Úvod do antropologie umění a historie umění
- Kultura jako adaptivní systém / Status autora / Dílo jeho příběh
- Geneze lidské kreativity, Umění Afriky & PRAVĚKÉ UMĚNÍ
- Antropologie náboženství, Umění Asie & STAROVĚK
- Antropologie těla, Umění Austrálie a Oceánie & STŘEDOVĚK
- Kultura jako sémiotický systém, Umění Severní a střední Ameriky & RENESANCE
- Teorie sociokulturní změny, Umění Jižní Ameriky & BAROKO, ROKOKO, KLASICISMUS
- Antropologie času a prostoru & ROMANTISMUS, HISTORISMUS, REALISMUS
- Kultura jako ekonomický systém & IMPRESIONISMUS, SYMBOLISMUS, SECESE
- Reflexe exotického a společnost Evropy, Prezentace exotických artefaktů & MODERNÍ UMĚNÍ
1. Úvod do antropologie umění a historie umění
Dějiny umění tak, jak jsou nám obvykle předkládány, jsou – v porovnání s rozsahem ostatních kontinentů a s miliony let lidského vývoje – de facto dějinami tvorby elity z malého území a v relativně nedávné historii. Nebylo by tedy zajímavé podívat se, jak k tvorbě přistupují společnosti i jinde?
Jak „oni“ vnímají co je vlastně umění? Pro koho tvoří a proč? A co se stalo, že přistoupili na náš koncept a dokonce se snaží se mu přizpůsobit, i když to není v jejich vývoji přirozené?
Pojďme se spolu podívat na to, jak se kulturní antropologie snaží aktualizovat dlouhodobě neměnný pohled na historii umění i kriticky zhodnotit společenskou situaci, v níž ‚největší umělecké proudy jednotlivých období‘ vznikaly.
Společenská reflexe, kterou takový pohled přináší, pro Vás může být přínosem nejen pro Vaši tvorbu, ale třeba i pro pochopení souvislostí skrytých na pozadí obrázků v publikacích o umění.
2. Kultura jako adaptivní systém / Status autora / Dílo jeho příběh
Díky prvotní migraci z Afriky před 150.000 lety se lidé dostali do rozmanitých přírodních ekosystémů. V těch se museli naučit přežít, aby mohli svůj druh a společnost přirozeně reprodukovat. To zapříčinilo vznik rozmanitých forem kultury, jež jsou odpovědí na přírodní podmínky v konkrétní lokalitě.
Umění tedy může být chápáno jako druh adaptace. Stejně tak je ale vnímán i tvůrce, který je buď umělcem, řemeslníkem, vyvoleným, řadovým dělníkem nebo prostředníkem spirituálních sil. A z této pozice svá díla vytváří. Řemeslně na zakázku objednatele, z popudu božstev, která mu uložila úkol, z nutnosti sebevyjádření, z potřeby udržet tradici či jen tak, z nudy.
A tak si každé jednotlivé dílo nese tento svůj důvod vzniku a příběh jako esenci. Ta s ním putuje jeho další existencí, ať už se jedná o suvenýr z dovolené, objekt z antiku, dílo, jež se v rodině dědí po generace, nebo předmět v muzeu.
3. Geneze lidské kreativity, Umění Afriky & PRAVĚKÉ UMĚNÍ
Kde najdeme počátky lidské tvořivosti? Podíváme se k příbuzným primátům a našim předkům, jak se v nich cit pro tvořivost formoval.
Miliony let se tomu dělo v uzavřené bublině Afriky a pak se tyto zvyklosti, spolu s lidmi, ve velice krátkém čase rozšířili po světě, kde založili unikátní tradice. Po všech kontinentech a daleko dříve, než vznikla jeskyně Altamira, která je symbolem nejstaršího umění.
Nakoukneme také do kolébky umění – tedy do Afriky, jež je oblastí s historicky nejdelší ‚uměleckou tradicí‘ světa – jak se její kreativní styly a formy měnily v průběhu historie.
4. Antropologie náboženství, Umění Asie & STAROVĚK
Kde se vzala potřeba člověka věřit a k čemu je mu víra dobrá? Proč je právě umění s vírou tak úzce spjaté?
Společnosti potřebují víru, aby byly homogenní, a umění jim v tom zásadně pomáhá. To je velice dobře vidět v umění Asie, které je stále – v tradičních formách – víře poddáno.
I evropský Starověk reaguje na tento vztah – proto se podíváme do Řecka, Říma a na Etruské umění, tj. do míst, jež byla klíčová pro vývoj v dalších regionech Evropy.
5. Antropologie těla, Umění Austrálie a Oceánie & STŘEDOVĚK
Tělo jako nástroj vyjádření. Tělo jako plátno, jako materiál, forma, maska. Médium, kterým disponoval a disponuje každý umělec na světě a ke kterému se také každý napříč kulturami chová jinak.
Přesto je mnoho forem zdobení těla univerzálních. Příklad výrazného vztahu k tělu pochází z Oceánie – její impozantní tetování ovlivnilo svět. Tvorba na australském kontinentu je pak nejdelší nezměněný typ uměleckého vyjádření trvající přes 40 tisíc let.
V rámci evropské středověké kultury se pak podíváme na vztah těla a ducha v křesťanském, románském a gotickém umění. Prohlédneme si pilotní křesťanské svatostánky, jejichž výzdobu lze vnímat jako počáteční pilíř ‚kultivovaného umění Evropy‘.
6. Kultura jako sémiotický systém, Umění Severní a střední Ameriky & RENESANCE
Jazyk a gramatika jako základní stavební kámen myšlenky, zadání a tedy i uměleckého díla, jsou často opomíjeným, leč naprosto zásadním tématem v kultuře. Bez nich a jejich konkrétní podoby by nic nebylo tak jak je.
Podíváme se, jak svět interpretovali indiáni severní a střední Ameriky a co se změnilo s příchodem španělštiny, portugalštiny a angličtiny u původních obyvatel.
Renesance v té době v Evropě také změnila dosavadní jazyk. Odklonila se od Boha a začala mluvit jazykem vědy a tím otevřela novou realitu. Tato fenomenální proměna evropského kulturního diskurzu je patrná ve všech dílech té doby, od Leonarda, přes Michelangela po Raffaela.
7. Teorie sociokulturní změny, Umění Jižní Ameriky & BAROKO, ROKOKO, KLASICISMUS
Společnost vždy procházela četnými změnami. Pro lidské společenství platí úměra, že čím více jsme flexibilní, tím více získáváme. Ale také tím více ztrácíme. Je to naprosto běžný proces, který se v umění odráží natolik, že hovoříme o ‚uměleckých stylech‘.
Touto optikou se podíváme na evropský vývoj umění Novověku, v němž po Renesanci hledající dokonalost v přísné geometrii přichází Baroko, které se vyžívá v dynamice a opulentnosti. Rokoko je pak přetavením manýristické fáze Baroka do jistého kýče, což Klasicismus vystřídá svou spořádanou akurátností a řádem.
Pro srovnání vlivu společenských změn na kulturu se podíváme na umění Brazílie, které odráží neuvěřitelnou směsici různorodých vlivů: indiánů, Inků a řeky Amazonky, otroků z Afriky, příchozích Evropanů-křesťanů a dalších, jejichž kultury způsobily na zdejším území tolik změn. Tyto výsledky jsou dnes považovány za autentickou esenci ‚původní‘ brazilské kultury – jako třeba karneval v Riu nebo samba.
8. Antropologie času a prostoru & ROMANTISMUS, HISTORISMUS, REALISMUS
Minulost, přítomnost a budoucnost nejsou univerzální koncepty chápání času platné pro všechna lidská společenství napříč planetou. Pokud připustíme možnost jiného pohledu, přiblížíme se realitě ostatních společností, nejen tradičních, ale i těch eko-, boho- komunit apod., které se dnes objevují jako alternativa ke globalizované konzumní kultuře.
Též prostor má své různorodé interpretace – každé prostředí vyžaduje od společností adekvátní chování, čímž podporuje kulturní rozmanitost. Podíváme se též na existenci kulturních univerzálií – tj. jevů, které se vyskytují ve všech kulturách – jako je manželství, víra, válka či moc a jejich místo v umění.
Pohled na rozmanité chápání času i prostoru nám v evropské kultuře poskytnou umělecké styly konce 19. století – Romantismus, který se snaží zpomalit, aby mohl zachytit do nekonečnosti se opakující cykly a síly Přírody, Historismus snažící se oživit slávu dřívějších stylů a Realismus, který jde na dřeň ověřitelného a známého.
9. Kultura jako ekonomický systém & IMPRESIONISMUS, SYMBOLISMUS, SECESE
Umění by bez kupce, zakázky nebo daru nemohlo existovat. Proto je zajímavé podívat se na něj skrze ekonomické principy, které mnohdy mohou dílo interpretovat pravdivěji než ideologie umění či její historie.
Vždyť kolik děl vzniklo, aby ‚překonalo všechny představy‘, jako důkaz moci, bohatství a nepřekonatelnosti zadavatele? Pyramidy, Eiffelova věž, socha Svobody atd.
Pro pozorování těchto souvislostí nám poslouží poslední velké evropské styly přelomu 19. a 20.století: Impresionismus, který byť vznikl jako revolta proti soudobým uměleckým hodnotám, se z dnešního pohledu po ekonomické stránce řadí na roveň toho, proti čemu původně stál. Či Secese, která reagovala na exotické vlivy přicházející do Evropy díky trhu s koloniemi a zejména – z dnešního pohledu morálně odsouzeníhodnému – transatlantickému trhu s otroky mezi Afrikou, Amerikou a Evropou.
10. Reflexe exotického a společnost Evropy, Prezentace exotických artefaktů & MODERNÍ UMĚNÍ
Picasso notně čerpal z afrických masek, což se zásadně promítlo do kubismu jako takového. Evropská společnost pak byla výrazně ovlivněna existencí tzv. lidských zoologických zahrad, které ještě nedávno existovaly v Bruselu, Paříži, nebo Londýně. Mnoho umělců se do nich chodilo učit a inspirovat exotičnem. Přesto se o tomto – z dnešního pohledu amorálním a dehumanizujícím – fenoménu a jeho vlivu na podobu moderního umění, mlčí.
Více nebo spíš méně realistické představy o životě těch druhých jsou přítomny v naší společnosti od samých počátků a umění se s nimi vypořádává v kontextu každé doby. Zesměšňuje je, používá je pro zpestření, protěžuje je, toleruje je, opovrhuje či následuje.
Moderní umění nabízí nejtolerantnější postoj a nejširší platformu pro jejich vyjádření a reflexi. Proto se podíváme blíž na umělecké směry, které spoluvytvářely hlavní proudy umění 20. století jako je expresionismus, abstrakce, konceptuální umění.
