...Váš kurz kreslení
Moniky galerie
Monika je jednou z těch, kdo mne přiměl v roce 2012 založit tento kurz. Za to jí patří obrovský dík. Stejně jako za její výkony v kresbě, které můžu v reálném čase sledovat a Monice k nim svými radami pomáhat.
Monika je velice talentovaná a celých 10 let, co ji učím kreslit, na sobě ukázkově pracuje. Jak je vidět z její galerie, tak nejraději kreslí tužkou menší formáty, ačkoliv si vyzkoušela samozřejmě i jiné techniky. I když má široký záběr co se námětů týká, tak její síla i naplnění leží ve volné tvorbě. Tam se snaží vystihnout primárně atmosféru - ať už místa, detailu, či zátiší.
Sama o kurzu říká:
"Z ateliéru odcházím vždy nabitá energií. Jsem překvapena, jak jsem se za těch pár let posunula a kolik jsem toho nakreslila. Bára předkládá principy kresby velice srozumitelně a vede každého z nás, co se v ateliéru potkáváme, jiným způsobem. Kreslení rozhodně není jenom koníček, stalo se pro mě důležitým způsobem sebevyjádření."
Jako Moniky lektorka musím říct, že se jsem na ni nejen hrdá, navíc k tomu mne nepřestává bavit pozorovat její postupné nabývání autorské sebedůvěry a radosti z toho, že může realizovat své sny.
Moniky stěžejní díla:
Moniky cesta akvarelem
Na podzim roku 2020 (ano, záhy po první vlně coronaviru a těsně před jeho další podzimní vlnou) se Monika rozhodla, že se po deseti letech kresby, které věnovala práci hlavně s tužkou, pustí do akvarelu. Skok to byl velký, to asi nemusím moc zdůrazňovat. Tužka je v podstatě snadno kontrolovatelná, dá se donekonečna opravovat a její hrot je pevným bodem, o nějž se lze opřít obrazně i doslova. Akvarel oproti tomu se svou alchymií papírů, teorií (a praxí) míchání barev a štětcem, který pruží, to byl jiný šálek čaje. Chemická reakce vody a pigmentu, kterou se Monika snažila pochopit a ovládnout, jí dala zabrat - není se čemu divit, když akvarel v podstatě skoro nelze opravovat.
Když jsem Moniku s akvarelem začala seznamovat, první cvičení s hruškou jsem zaměřila na to, aby byla schopná udržet na kresbě bílá místa, kde bude hrát prim světlo. Toto a ještě plynulý přechod barvy jsou pro akvarelového začátečníka hodně náročné dovednosti.
Postupně jsme se učily vrstvit a míchat barvy, pracovat s konturou, do mokrého podkladu, do vlhkého, nebo si vyzkoušely práci se suchým štětcem. Velmi pomohlo pro překonání té nejhorší frustrace zkombinovat akvarel i s jinými technikami - hlavně s perkem a tenkým fixem, protože oboje odkazovalo k předchozí práci s tužkou, v níž měla Monika pevnou půdu pod nohama. To vše jsme však žily již ve světě online výuky během lockdownu. O to byl boj se zkrocením akvarelu takhle na dálku náročnější. Velmi pak pomohlo, když Monika dostala k Vánocům knihu plnou tutoriálů, o něž se pak během pokračující pandemie mohla opřít a též pak pomohl během jara i Youtube, kde jsme obě s Monikou hledaly vhodné návody, jak co se týče estetické hodnoty výsledku, tak kvality výkladu - a že jsme jich tam našly celkem dost :). Nejvíc nám však posloužil Paul Clarke, který má opravdu hodně funkční výuková videa a kterého vřele doporučuji!
Podtrženo sečteno, Monika se po dvou semestrech se štětcem a akvarelovými pánvičkami posunula prostě famózně a každá její další akvarelová kresba je lepší a lepší. O to víc si zaslouží obdiv, že to zvládla během pandemie, na homeofficu, se dvěma školáky doma za zády.
Moniky progres nejen v akvarelu můžete sledovat na jejím instagramu :).
"Šumavská louka"
2020, tužka na papíře, 100x70cm
Na této kresbě Monika pracovala rok. A je tak krásná a detailní, že jsem ji pro Vás musela natočit, abyste si ji mohli vychutnat 😍. To, co mám na Moniky přístupu ráda, je, že má vizi a za tou jde, dokud ji nenaplní. Šumavskou louku s jejími nesčetnými stébly trav a zvonků snila Monika nakreslit už mnoho let, proto nepodcenila přípravu a s precizností až přírodovědeckou si všechny druhy rostlinek nastudovala a vybudovala z nich svou “vzpomínku o kvetoucí louce”.
Autorka na kresbě zajímavě kombinuje botanickou kresbu s iluzí prostoru, kdy divák pozoruje děj jakoby vleže. Poctivé prokreslení tužkou pak láká k tomu se do kresby ponořit, uklidnit mysl a užívat si každý detail. Při prohlížení kresby má člověk chvílemi až pocit, že slyší šustit stébla o sebe a vánek v dálce. Je to prostě kresba, s níž chce člověk žít a užívat si ji, Monika si ji ostatně adjustovanou pod muzeálním sklem zavěsila doma v obýváku, aby se z ní mohla těšit každý den i s celou rodinou.
"První botičky"
2017, tužka na papíře, diptych - vel. každé kresby A4
"Makovice"
2016, tužka na papíře, vel. B3
