• Výuka kresby

6) Základní tělesa: Koule


Koule je poslední z nejzákladnějších tvarů. Svým způsobem je nejjednodušší co do konstrukce při kreslení – má jen jeden střed a do něj stačí zabodnout kružítko a udělat kružnici.

Větší grády získává koule ve chvíli, kdy máme určit středovou osu (od níž lze dobře odvodit jak stínování, tak šrafování). Středových os totiž koulí může procházet nekonečně mnoho (viz obrázek). A člověk si musí nějakou vybrat, má-li to kreslení být co k čemu.


My si teď vysvětlíme, jak se v kouli zorientovat a jako pomůcku si vezmeme glóbus:

- jeho sever a jih nám určují náklon středové osy

- poledníky vždy prochází S i J a glóbus krájí „na srpečky“ (podobně jako mandarinka)

- rovnoběžky jsou vždy kolmé na středovou osu a krájí glóbus „na plátky“ (asi jako když si doma krájíte mozzarellu)

Poledníky a rovnoběžky vystihují dvě hlavní možnosti, jež máme k dispozici pro šrafování. Obě se nějak vztahují ke středové ose, která je ale ne vždy z tělesa patrná tak zjevně jako u glóbu. V takovém případě si pomozte intuicí nebo směrem světla, od něhož sklon odvoďte.

JAK NA POLEDNÍKY

Jak již bylo řečeno, poledníky krájí kouli na srpečky podobně jako by to byla mandarinka. Prohlédněte si poledníkový kříž a všimněte si jednoduchého vztahu - o kolik se posune sever, o to se posune jih. Toto pravidlo je velmi prosté,ale nadmíru užitečné!

JAK NA ROVNOBĚŽKY

Rovnoběžky ("plátky") jsou oproti poledníkům trochu jednodušší. V podstatě jediné, na co si člověk musí dát pozor, je perspektiva otevírání elips adekvátně vůči sobě. Na kulovitém tvaru totiž tento perspektivní jev není tak zjevný. A samozřejmě dobrá pomůcka je, že "plátkové" elipsovité řezy jsou kolmé na středovou osu.

A abyste se na vlastní oči přesvědčili, že tyto perspektivníprincipy fungují i v realitě, zde přináším foto důkazy:

JAK NA STÍNOVÁNÍ

Jistě si vybavíte, že jsme si při vysvětlování chování vlastního stínu pomáhali obrázkem vlevo dole – na kouli je totiž velmi pěkně čitelná pointa chování vlastního stínu. Tím, že koule je v jakémkoliv svém řezu elipsa, tvar vlastního stínu tdíž bude vždy elipsovitý.

Nádherně je to vidět i na jedné z našich nejbližších koulí ve vesmíru – na Měsíci:


Na Měsíc – na rozdíl od bližších námětů – nemůžeme použít odražené světlo a odsadit tak jeho vlastní stín na těleso.

Zato však doma při kreslení tuto možnost máte. Proto si vezměte nějakou formu odrazky (bílý papír, zrcátko, apod) a i u koule stejně jako u všech předchozích oblých těles podtrhněte plasticitu tělesa odsazením vlastního stínu odraženým světlem.

Kouli najdete v docela dost tělesech kolem sebe. Zde alespoň letmá inspirace, co kulovitého si můžete nakreslit:

Tímto tělesem končí zasvěcení do "Základních těles". Závěrem řeknu takové malé shrnutí – ano, vím, že tato látka není úplně to, co by si člověk pod kreslením na začátek představoval. A platí jednoduchá úměra – čím jednodušší tvar, tím náročnější na nakreslení, protože každá nepřesnost je hned zřejmá.

Přesto je nesmírně užitečné základní tělesa nepřeskakovat, pokusit se s nimi vypořádat a klidně opakovaně se k nim vracet. Je to fundament, z kterého vyrůstá všechno následující poznání. Takže s chutí do toho, neboť jak se říká: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!

Mějte se hezky!

Za Výuku kresby

přeje

Bára Maštrlová.

#koule

702 zobrazení